„Práce ve Zdislavě je smyslem mého života“ říká ředitelka novoměstského denního stacionáře. Pro Centrum Zdislava budeme letos plesatt se SATTem, v jejich prospěch firma vyhlásila veřejnou sbírku. Ředitelku Hanu Janů jsme vyzpovídali v následujícím článku.
Co je Centrum Zdislava?
Centrum Zdislava je denní stacionář pro lidi s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením. Můžou zde být klienti ve věku od šesti až do 64 let a jsme jim k dispozici každý všední den od sedmi do půl čtvrté.
Jak vlastně Zdislava vznikla?
Denní stacionář zakládala paní Severová se svým manželem, doktorem Severou. Sami měli doma postižené dítě a uvědomili si, že ve společnosti je hodně lidí, kteří potřebují pomoc a nikdo to neřeší. Spíš byla tendence je schovat, dát do ústavů a najednou se díky té době otevírala možnost denního stacionáře.
Za šestadvacet let existence už máte leccos za sebou…
Když se Zdislava zakládala, před těmi 26 lety, tak sem nastupovaly děti. Tehdy nebyl ani zákon o sociálních službách, byl schválený až v roce 2006. A ty děti jsou dneska dospělí lidé a mají úplně jinou představu o svém životě, jiné potřeby a tomu se Zdislava musela přizpůsobit. Musela některé věci změnit a na některé se začít dívat jinak.
Co u vás klienti najdou?
Snažíme se, aby prožili aktivní a smysluplný čas, potkali se s ostatními, aby jim doma nebylo smutno a mohli se něčím zabývat. Podporujeme zachování některých schopností a některé můžeme i posilovat a rozvíjet. Někteří naši klienti trávili čas jen se svými rodiči a najednou přišli do kolektivu. Tam se od nich očekává, že budou s ostatními mluvit, že si budou muset leccos dojednat sami. Rodiny jsou pak někdy překvapené, že děti najednou začaly víc mluvit.
O kolik lidí pečujete?
Máme uzavřených skoro čtyřicet smluv a denní kapacita je třiadvacet klientů. Ne všichni chodí denně, někteří tři dny v týdnu, někteří denně a někteří třeba na jedno odpoledne, na pár hodin.
Co všechno jim nabízíte?
Mohou dělat keramiku, šít, tkát, učit se na počítači i vařit. Máme i cvičný byt velikosti 1+kk. Je tam běžné zařízení - gauč, stůl, kuchyňská linka, koupelna, pračka. Cílem je si vyzkoušet, jak by jednou mohli žít. Ale nejdůležitější jsou sociální vazby, společnost ostatních lidí, kamarádi.
Výtěžek letošního plesu Sattu a s tím spojená veřejná sbírka vám pomůže k nákupu nového auta a úhradě rekondičních pobytů.
My teď máme k dispozici devítimístné auto s plošinou pro vozíčkáře. Ta plošina je poruchová a to nám velice komplikuje život. Klienti dojedou autobusem jen ze dvou obcí, z jedenácti dalších je svážíme my, celkově je to polovina „Zdislaváků“. Ráno tam a odpoledne zpět. Auto využíváme i na rekondiční pobyty. Bude nás stát asi milion dvě stě tisíc, ale máme přislíbenou dotaci. Ze svého ale musíme dofinancovat kolem dvě stě tisíc a doufáme, že nám s tím lidé pomůžou.
A rekondiční pobyty?
Celkové náklady jsou asi 120 tisíc, ale část hradí klienti. My se snažíme oslovit sponzory a hledat zdroje, které nám pomohou financovat asistenci zaměstnanců Zdislavy. I s tím by nám mohl pomoct ples SATTu. Jezdíme na tři dny, v minulých letech jsme byli třeba v Hrotovicích nebo v Třešti, letos máme v plánu Jindřichův Hradec. Je to pobyt pro klienty a jejich rodiny, jezdí i zaměstnanci Zdislavy. Jsou tam kvůli tomu, aby dopomohli s péčí, ale také umožnili rodinám klientů nějaký výlet. Bereme je třeba na nákupy, protože některé maminky nemají vůbec možnost od svých postižených dětí odjet a znají jen Nové Město. Pro rodiny to znamená strašně moc.
Webové stránky Centra Zdislava
